Jaderné laboratoře na MIT

Minulý týden jsme nás nahnali do laboratoře, abychom uklidili. Měla totiž přijít bezpečnostní prohlídka, ale hlavně filmaři. Vedení se rozhodlo udělat něco pro propagaci jaderných oborů a video je jedna z mnoha aktivit. Zájemců o studium je i při ohromných cenách za studium dost, ale začíná ubývat Američanů. Mladí Američané jdou radši programovat a zakládat nové internetové startupy místo klasických inženýrských oborů.

V laborce jsme uklízeli asi hodinu, ale pak jsme to vzdali. Je to opravdu bordel, a pokud by ta bezpečností komise byla seriózní, tak by nás tam ani nemohli pustit. Naše laboratoř je prostorově jedna z největších a jeden z našich profesorů je asi 70-ti letý pán, který si rád všechny věci nechává. A protože je laborka velká, tak se nový experiment postaví vedle a starý se tam prostě nechá. Takže na těch zhruba 500 metrech čtverečních máme kolem 50 experimentů, ale reálně se používá tak 5. Nikdo však nechce nic vyhodit, takže nepořádku přibývá. Laborka nese jméno význačného profesora a dělaly se v ní dost zásadní pokusy. Nyní ale filmaři přišli a hned zase rychle odešli. Video je nahoře.

Úzce s tím souvisí taky místní přístup k experimentální práci. Skoro všechny univerzity mají v laboratořích nějaké dlouhodobé zkušené zaměstnance, kteří pomáhají. Nebo v okolních laboratořích se vždycky najde někdo, kdo s tím konkrétním zařízením umí. Jde například o svařování. Máme tam svařovačku, na kterou by si u nás (ale i na jiných amerických univerzitách) nikdo nedovolil sáhnout. Musí přijít člověk s průkazem a se zkouškami a konkrétní věc navařit. Tady mi ukázali, tamhle to je svářečka, jenom si to převez a navař si to sám. Bez školení, bez testů jenom tak. Tak jsme to s Egypťanem dávali dohromady a podařilo se nám to. Je to jeden z důvodů, proč jsou místní studenti tak dobří a cenění. Je třeba postavit systém na zpracování dat? Není problém, udělají si ho sami. Je třeba vymyslet nový systém měření trhliny? Asi to není z hlediska toho experimentu úplně efektivní, protože kdyby přišel zkušený svářeč, tak nám to za 15 minut udělá. Tahle jsme to zkoušeli přes 3 hodiny, než jsme si byli jistí a zvládli to.

Druhá negativní stránka je jasná a to je bezpečnost. Předpisů je hodně a kontrol taky, ale překvapivě se to po česku vždycky nějak zamete pod koberec. Za poslední dva měsíce jsme jenom u nás měli 2 výbuchy vodíku a požár s radioaktivními tekutými solemi. Ke zranění ale nedošlo, protože většina lidí je dost chytrá na to, aby si ohlídala alespoň svoje zdraví. Rychlost učení experimentální práce je však mnohem rychlejší a z laborky vychází zkušení experimentátoři ne teoretici, co se bojí ušpinit. A to se mi osobně hodně líbí. Snad nedojde k nějakému bezpečnostnímu průšvihu, ale historie ukazuje, že jim to takhle funguje dobře. Pokud má člověk dost rozumu, tak ví, že je za svoje zdraví odpovědný sám, nikoliv jeho nadřízený.

V červnu se objevily zprávy o vyhlášce MŠMT, která prakticky zakazuje studentům pod 18 let manipulaci s chemikáliemi. Jak se to mají asi pořádně naučit? Z videa si toho moc neodnesou. MIT jako nejlepší technická škola na světě ukazuje, že pro kvalitní vzdělání je třeba kontakt s prostředím a učení pomocí selhávání nikoliv milion stran bezpečnostních předpisů a instruktážních videí.

V tom videu prochází většinu laborek, které používám. Popisují tam, jak jsou všechny laborky propojené a kolik možností k testování tady je. Pokud si vymyslíme nějaký nový experiment, není problém ho zrealizovat v rámci týdne. V Česku takové vybavení a propojení zdaleka není. Na stejný experiment bych u nás prvně musel sehnat peníze, potom povolení, potom ho postavit a nakonec po letech snažení něco otestovat.